pátek 5. listopadu 2010

Návrh na rozvod bezdětného manželství

Návrh na rozvod bezdětného manželství, jehož vzor naleznete níže, se často označuje jako formulář, či žádost o rozvod manželství. Rozvod manželství však vždy musí rozhodnout soud, proto nejde o "formulář na rozvod", nebo žádost o rozvod, ale dle zákona o rodině o návrh na rozvod manželství.

Vzor návrhu rozvodu bezdětného manželství
Tento vzor návrhu na rozvod se týká rozvodu bezdětného manželství. Způsoby ukončení manželství rozvodem vymezuje zákon o rodině. Podrobně si o rozvodu manželství můžete přečíst v článku Rozvod - zánik manželství rozvodem.



Návrh na rozvod bezdětného manželství
(§ 24 zákona o rodině)

Okresnímu soudu v Ostravě


Žalobkyně: Jana Nováková, bytem Ostrava, Poštovní 25

Žalovaný: Jan Novák, bytem Ostrava, Horní 18


o rozvod manželství


I.

Dne 17. 11. 2001 jsem uzavřela manželství s odpůrcem před Městským úřadem v Ostravě.  Oba jsme občany České republiky, u obou jde o první manželství. Děti se z našeho manželství nenarodily. Naše společné bydliště bylo na adrese Horní 18 Ostrava.

Důkaz: oddací list
                                občanské průkazy účastníků
                                výslech účastníků
                               záznam PČR


II.

Sňatek jsme uzavřeli po tříleté známosti. Měli jsme z počátku velmi harmonický vztah. Po roce společného soužití jsme se přestěhovali do nového bytu. Po půl roce, v dubnu 2002, bydlení v novém bytě přišel odpůrce o zaměstnání, a jelikož se mu nedařilo najít si nové, začal pít. Ztrátu zaměstnání mi odpůrce zatajil a předstíral, že je stále zaměstnaný. Odpůrce se choval jako obvykle a každé ráno odcházel z bytu s tím, že jde do zaměstnání. Po dvou měsících jsem ale zjistila, že na společný účet nedorazila výplata odpůrce.  Po té se odpůrce pokoušel práci hledat, ale neunesl psychicky svůj stav a propadl alkoholu. Náš harmonický vztah tím zásadně utrpěl, hádky byly na denním pořádku a později došlo ze strany odpůrce i k fyzickému napadení mé osoby. O tomto napadení existuje policejní záznam. Po fyzickém napadení odpůrcem jsem se ze společného bytu v srpnu 2002 odstěhovala. Od té doby společně nebydlíme a nehospodaříme. Naše intimní soužití skončilo již v květnu 2002.


III.

K odpůrci jsem ztratila citový vztah a nemám zájem na dalším setrvání v manželství, které je hluboce a trvale rozvráceno.


IV.

Navrhuji vydání tohoto

r o z s u d k u:

Manželství žalobkyně Jany Nováková a žalovaného Jana Nováka, uzavřené dne 17. 11. 2001 před Městským úřadem v Ostravě, se rozvádí.

V Ostravě dne 1. června 2003
 
                                                                                                                                             Jana Nováková


Vzor žádosti - návrhu o rozvod manželství ke stažení
Vzor návrhu na rozvod bezdětného manželství ke stažení - návrh na rozvod bezdětného manželství

neděle 31. října 2010

Rozvod - zánik manželství rozvodem

Rozvod je jedinou právně akceptovanou cestou zániku manželství za života obou manželů. Další z možnosti zániku manželství jsou popsány v článku zánik manželství jiným způsobem než rozvodem.

Rozvod manželství je z historických důvodů a funkce rodiny v právním a sociálním pojetí našeho státu institucí, která není podporována státem. Toto vyplývá už ze samotného pojmu manželství, tak jak je upraveno v § 1 zákona o rodině. Stát ovšem dává možnost manželům, pokud již netvoří trvalé společenství, se rozvést.

Rozvod je v českém právu možný z jediného rozvodového důvodu, upraveném v § 24 zákona o rodině, a tím je hluboký a trvalý rozvrat, kdy nelze očekávat obnovení manželského soužití.

Hluboký a trvalý rozvrat manželství je předmětem dokazování u soudu. Rozvrat manželství musí být objektivně zjistitelný.


Rozvod manželství
Existují tři možnosti rozvodu manželství.
  •  rozvod se zjišťováním příčin rozvratu
  • rozvod bez zjišťování příčin rozvratu
  • rozvod ztížený

Rozvod se zjišťováním příčin rozvratu
Návrh na rozvod podává jeden z manželů, který je povinen prokázat kvalifikovaný rozvrat manželství. Manžel, který návrh na rozvod manželství podal, je povinen uvést a prokázat příčiny, které k tomuto rozvodu vedly.

Soud manželství rozvede, pokud v průběhu řízení shledá kvalifikovaný rozvrat manželství a nezjistí překážku rozvodu, kterou může být zvláštní zájem nezletilého dítěte na zachování manželství jeho rodičů. Kvalifikovaný rozvod je v zákoně definován takto:

Jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužit.

Zákon o rodině upravuje tento typ rozvodu v § 24.


Rozvod bez zjišťování příčin rozvratu – rozvod dohodou obou manželů
Tento rozvod se někdy chybně označuje jako rozvod dohodou, či rozvod nesporný, nebo smluvený rozvod. Ve skutečnosti musí takové manželství splňovat celou řadu předpokladů, aby je mohl soud rozvést.

Návrh na rozvod podává jeden z manželů a druhý se k němu připojí. V tomto případě není potřeba prokázat kvalifikovaný rozvrat manželství, postačí, pokud jej oba manželé společně tvrdí. Příčiny rozvratu manželství se tedy před soudem nezjišťují ani neprokazují.  
 
Aby bylo možné tímto způsobem manželství rozvést, je třeba, aby splňovalo tyto předpoklady:
-    manželství musí trvat alespoň jeden rok
-    manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí
-    k návrhu na rozvod se připojí druhý manžel
-    manželé předloží dokumenty stanovené v § 24a, zákona o rodině

Předkládané dokumenty dle § 24a k žádosti o rozvod
-    smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů
-    smlouva upravující vzájemná práva a povinnosti společného bydlení
-    smlouva o případné vyživovací povinnosti
-    pokud mají manželé společné nezletilé dítě, musejí též předložit pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu

Všechny výše uvedené dokumenty musejí mít písemnou formu a podpisy manželů musejí být úředně ověřeny. Tyto smlouvy nabudou právní moci až v okamžiku rozvodu. Pokud k rozvodu nedojde, pozbývají tyto smlouvy platnosti.

Zákon o rodině upravuje tento typ rozvodu v § 24a.


Rozvod ztížený
Jde o situaci, kdy žalovaný manžel nesouhlasí s návrhem na rozvod a úspěšně prokáže, že se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a byla by mu rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. Soud v tomto případě zjišťuje, zda existují mimořádné okolnosti, které odůvodňují zachování manželství.

Moderní právní řády ovšem neznají nezrušitelnost manželství a proto výše uvedené mimořádné okolnosti nelze uplatnit, jestliže spolu manželé nežijí po dobu delší než tři roky, a manželství splňuje nutné podmínky k rozvodu podle § 24.

Zákon o rodině upravuje tento typ rozvodu v § 24b.

sobota 23. října 2010

Zákon o rodině, zákon č. 94/1963 Sb.

Zákon o rodině, zákon č. 94/1963 Sb., upravuje základní instituty rodiny, kterými jsou manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi a vyživovací povinnost. Zákon o rodině upravuje vznik a zánik manželství, rozvod manželství osvojení a vyživovací povinnost rodičů i dětí. Zákon o rodině stanoví pravidla církevního a občanského sňatku.

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině

Úvod
ČÁST PRVNÍ § 1-29 Manželství

ČÁST DRUHÁ § 30-84 Vztahy mezi rodiči a dětmi


ČÁST TŘETÍ § 85-103 Výživné

ČÁST ČTVRTÁ § 104-109 Závěrečná ustanovení

Zánik manželství jiným způsobem než rozvodem

Manželství může podle našeho právního řádu zaniknout hned několika způsoby, a tedy nejen rozvodem. Pokud uvažujete o rozvodu vašeho manželství, měli byste zvážit i další možnosti, zejména pak prohlášení manželství za neplatné.
Zánik manželství smrtí jednoho z manželů
Podle § 22 zákona o rodině, manželství zaniká smrtí jednoho z manželů. Pokud zemřou manželé současně, zaniká manželství smrtí obou manželů. Manželství v tomto případě zaniká dnem smrti manžela.


Zánik manželství prohlášením osoby za mrtvou
Pokud nelze prokázat smrt fyzické osoby stanoveným způsobem prohlásí soud osobu za mrtvou tehdy, pokud je jisté, že zemřela anebo soud zjistí její smrt jinak. Stejně tak soud prohlašuje za mrtvou osobu nezvěstnou. V tomto případě však manželství zaniká až dnem nabytí právní moci prohlášení osoby za mrtvou.


Neexistence manželství a prohlášení manželství za neplatné
Manželství lze také prohlásit za neplatné či neexistující. Mezi těmito dvěma termíny je nutné rozlišovat.

Neexistence manželství
Zákon o rodině stanoví, kdy manželství není od počátku považováno za vzniklé, a to se všemi důsledky, které to má již od samého počátku. Zákon o rodině v § 17a stanoví tyto případy:

a)    Manželství nevznikne, jestliže muž nebo žena byli k prohlášení o uzavření manželství donuceni fyzickým násilím.
b)    Manželství nevznikne, jestliže bylo uzavřeno nezletilým mladším šestnácti let.
c)    Manželství nevznikne, jestliže nebyly dodrženy podmínky uvedené v § 4a odst. 1, § 4b odst. 2 a § 9.
Ustanovení § 17a zákona o rodině je výkladově problematické, zejména proto, že neobsahuje všechny důvody, kdy lze konstatovat neexistenci manželství.


Prohlášení manželství za neplatné
U neplatnosti manželství je důležité si uvědomit, že takové manželství se považuje za platné do doby, než je jeho neplatnost prohlášena soudem. Neplatnost manželství může nastat ze dvou příčin
a)    Vady ve vlastnostech snoubenců
b)    Vady ve sňatečném prohlášení

Vady ve vlastnostech snoubenců
Mezi vady ve vlastnostech snoubenců patří uzavření manželství osobou, která již je manželem v jiném manželství. Totéž platí i o osobě, která je v trvajícím registrovaném partnerství podle zákona o registrovaném partnerství. Obě tyto vady jsou vady odstranitelné, to znamená, že manželství je považováno za platné, ale kdykoli do doby odstranění vady (ukončení předchozího manželství nebo registrovaného partnerství) může být soudem prohlášeno za neplatné, a to i bez podání návrhu neplatnosti.

Další vadou je porušení zákazu monogamie, stanoveném v § 12 zákona o rodině. Takové manželství trpí takzvanou neodstranitelnou vadou, nelze ji zhojit, a může být kdykoli prohlášeno za neplatné.

Uzavření manželství osoby mladší 18 let a starší než 16 let, bez rozhodnutí soudu, je vada odstranitelná a to buď otěhotněním manželky, nebo dosažením obou manželů 18 let. Dokud tato vada trvá, je možné prohlásit soudem manželství za neplatné i bez návrhu.

Pokud je osoba mladší 16 let, tak manželství po právní stránce vůbec nevznikne, viz § 17a zákona o rodině (neexistence manželství viz výše) a nelze jej zhojit dosažením 16 let.

Pokud manželství uzavře osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům, nebo osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek zbavení způsobilosti k právním úkonům je takové manželství platné, ale trpí neodstranitelnou vadou a může být kdykoli, i bez návrhu, prohlášeno za neplatné.

Vadné manželství také bude, pokud jej uzavře bez soudem udělené výjimky osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena, nebo osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům. Tato vada může být odstraněna tím, že se duševní stav dříve postižené osoby stane slučitelný s účelem manželství. Do té doby může kterýkoli z manželů požadovat prohlášení manželství za neplatné. 
Vady ve sňatečném prohlášení
Kromě vady ve sňatečném prohlášení nezpůsobilostí osoby (viz výše - vady ve vlastnostech snoubenců) jsou zde další vady spojené s nedostatkem vůle. Pokud bylo sňtaečné prohlášení vynuceno fyzickým násilím manželství nemohlo vzniknout. Pokud však bylo sňatečné prohlášení vynuceno bezprávnou výhrůžkou (psychické násilí, strach) manželství vzniklo, ale každý z manželů, tedy paradoxně i ten který by byl původcem této výhrůžky, se může u soudu domáhat určení jeho neplatnosti a to ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se o rozhodné skutečnosti žádající manžel dozvěděl. Lhůta jednoho roku a právo domáhat se neplatnosti manželství pro oba manžele platí též u omylu týkajícího se totožnosti jednoho ze snoubenců nebo povahy právního úkonu uzavření manželství.

Pokud nebyl projev sňatečné vůle určitý nebo srozumitelný, využije se k dovození neplatnosti základních ustanovení občanského zákoníku v § 37 a 39 v kombinaci s § 104 zákona o rodině.

Manželství také nevznikne, pokud sňatek trpí formálními závadami.


DÁLE:

Řízení o určení neplatnosti manželství
Řízení o určení neexistence manželství

Zánik manželství rozvodem
Zákon o rodině

Zákon o rodině 94/1963 - §96 až §109


 HLAVA ŠESTÁ
 Společná ustanovení


 § 96

(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

 (2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.


 § 97

 (1) Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, s výjimkou případů podle § 94 odst. 2 a § 97 odst. 2, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu.

(2) U výživného pro dítě může soud v případech hodných zvláštního zřetele rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti. Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému.

 (3) Proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen dohodou. Proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není však takové započtení přípustné.


 § 98

 (1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

 (2) Práva na jednotlivá opětující se plnění výživného, jakož i ostatní práva na peněžitá plnění vyplývající z tohoto zákona se však promlčují. Bylo-li výživné pro děti přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu, promlčují se opětující se plnění po deseti letech; ustanovení § 110 odst. 3 občanského zákoníku se zde nepoužije.


 § 99

 (1) Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Dojde-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.

 (2) Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke změně nebo k zrušení pouze na návrh.


 § 100

zrušen


 § 101

(1) Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění.

(2) Promlčení tohoto nároku se řídí ustanovením § 101 občanského zákoníku.


 § 102

zrušen


 § 103

 Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví vždy také rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Přitom zohlední i předpokládanou výši platby podle zvláštních předpisů 12).

------------------------------------------------------------------
12) Například zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
 Vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.


 ČÁST ČTVRTÁ
 Závěrečná ustanovení


 § 104

 Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco jiného.


§ 104a

 Působnosti stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, matričnímu úřadu, obecnímu úřadu nebo starostovi, zástupci starosty nebo pověřenému členu zastupitelstva obce podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.


§ 104b

 Pokud snoubenci v době od 1. srpna 1998 do 31. prosince 2002 učinili prohlášení o uzavření manželství před funkcionářem obce, který k tomu nebyl podle § 4 odst. 1 oprávněn, manželství na základě takového prohlášení vzniklo, jestliže byly splněny ostatní zákonné podmínky pro vznik manželství a jestliže soud nerozhodl jinak. To však platí pouze v případě, že snoubenci byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že spolu uzavřeli manželství.


 § 105

(1) Úprava společného jmění manželů a společného nájmu je stanovena v § 143 až 151 a § 703 až 709 občanského zákoníku.

(2) Pro účely ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku se děti svěřené do výchovy jiné fyzické osoby (§ 45) a děti, o které osobně pečuje jejich poručník (§ 78), považují za děti vlastní.


 § 106

 Dohody a soudní rozhodnutí, kterými byla stanovena před účinností tohoto zákona vyživovací povinnost rozvedených manželů vůči sobě navzájem, mohou být na návrh jednoho z manželů soudem změněny nebo zrušeny, jsou-li v rozporu s tímto zákonem.


 § 107

 Osvojení provedená podle dosavadních předpisů, s výjimkou osvojení se zápisem osvojitele místo rodiče do matriky, se považují za osvojení podle ustanovení § 63 až 73 tohoto zákona.


 § 108

 Zrušují se:
1. zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném,
 2. zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních,
 3. zákon č. 59/1952 Sb., o uzavírání manželství s cizinci,
 4. zákon č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže,
 5. zákonné opatření Předsednictva Národního shromáždění č. 61/1955 Sb., o změně předpisů o rozvodu,
 6. zákon č. 15/1958 Sb., o změně předpisů o osvojení,
 7. nařízení ministerstva spravedlnosti č. 70/1952Sb., kterým se provádí zákon o sociálně právní ochraně mládeže,
 8. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č.58/1955 Sb., o dětských příspěvcích a ochranné výchově,
 9. vládní nařízení č. 73/1956 Sb., kterým se přenáší působnost úřadoven ochrany mládeže na výkonné orgány národních výborů.


 § 109

 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.


------------------------------------------------------------------

Čl. VIII
zákona č. 91/1998 Sb.,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb.,
  o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů


Přechodná ustanovení

 1. Manžel, který přijal před účinností tohoto zákona příjmení druhého manžela, může do 31. prosince 1998 oznámit matričnímu úřadu, že bude užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí.

 2. Věci, které ke dni 1. srpna 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů. Pohledávky a dluhy, které vznikly před 1. srpnem 1998 a které se podle tohoto zákona považují za součást společného jmění manželů, se stávají jeho součástí. Pokud jiné předpisy mluví o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, rozumí se tím společné jmění manželů.

 3. Opatrovníci ustanovení podle § 78 zákona o rodině se považují od 1. srpna 1998 za poručníky s právy a povinnostmi zde uvedenými. Pokud jiné předpisy mluví o opatrovnictví a opatrovnících podle § 78 zákona o rodině, rozumí se tím podle povahy věci poručenství a poručníci.

 4. Církvemi a náboženskými společnostmi oprávněnými ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o rodině jsou církve a náboženské společnosti, které jsou registrovány podle zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.

 5. Ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. srpnem 1998; vznik těchto právních vztahů, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé do 31. července 1998, se však posuzují podle dosavadních předpisů.


------------------------------------------------------------------

<viz doplnění zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů>

Zákon o rodině 94/1963 - §85 až §95

ČÁST TŘETÍ
 Výživné


 HLAVA PRVNÍ
 Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí


 § 85

 (1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.

(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.

 (3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.


§ 85a

(1) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů,8) je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplní-li rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí 12,7násobek životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu 9).

(2) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání.

------------------------------------------------------------------
8) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
9) § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.


 § 86

 (1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného (§ 50).

 (2) Soud postupuje stejným způsobem, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich neplní dobrovolně své povinnosti k nezletilému dítěti.

 (3) Výživné zletilých dětí upraví soud jen na návrh.


 § 87

 (1) Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují.

(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.


 HLAVA DRUHÁ
 Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými


 § 88

 (1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

 (2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší.

(3) Stanoví-li soud výživné pro nezletilé dítě, platí ustanovení § 85a obdobně.


 § 89

Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.


 § 90

 Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují.


 HLAVA TŘETÍ
 Vyživovací povinnost mezi manžely


 § 91

 (1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.

 (2) Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.

 (3) Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí.


 HLAVA ČTVRTÁ
 Výživné rozvedeného manžela


 § 92

 (1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich.

 (2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.


 § 93

(1) Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely podle § 91 odst. 2.

(2) Výživné podle odstavce 1 lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu.


 § 94

(1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.

(2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy.


 HLAVA PÁTÁ
 Příspěvek na výživu a úhradu
 některých nákladů neprovdané matce


 § 95

 (1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.

 (2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu, po níž by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náležela mateřská dovolená,10) může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem.

 (3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavce 1 se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí.

------------------------------------------------------------------
10) § 157 odst. 1 a § 158 zákoníku práce.